1 V církvi, která byla v Antiochii, pak byli někteří proroci a učitelé, jako Barnabáš, Šimon zvaný Černý, Lucius Kyrénský, Manahen, který byl vychován společně s tetrarchou Herodem, a Saul. 2 A když konali službu Pánu a postili se, řekl Duch Svatý: “Oddělte mi Saula a Barnabáše pro dílo, k němuž jsem je povolal.” 3 Tehdy na ně po půstu a modlitbě vložili ruce a propustili [je]. 4 Oni tedy, vysláni Duchem Svatým, přišli do Seleukie a odtud odpluli na Kypr. 5 A když dorazili do Salaminy, kázali Boží slovo v židovských synagogách; a měli [s sebou] i Jana jako pomocníka. 6 A když ten ostrov prošli až do Páfu, nalezli jakéhosi čaroděje, židovského falešného proroka jménem Barjezus. 7 Ten byl u místodržitele Sergia Pavla, rozumného muže, který si zavolal Barnabáše a Saula, protože toužil slyšet Boží slovo. 8 Ale Elymas, ten čaroděj (tak se totiž překládá jeho jméno), jim odporoval a snažil se odvrátit místodržitele od víry. 9 Tehdy byl Saul, [zvaný] také Pavel, naplněn Duchem Svatým, upřeně na něj pohlédl 10 a řekl: “ďáblův synu, plný vší lsti a vší ničemnosti, nepříteli veškeré spravedlnosti, [copak] nepřestaneš převracet Pánovy přímé cesty? 11 A hle, Pánova ruka [je] nyní na tobě a budeš slepý a neuvidíš slunce až do uloženého času!” A ihned na něj padla mlha a tma a [on] začal chodit kolem a hledat, kdo by [ho] vedl za ruku. 12 Když tedy místodržitel uviděl, co se stalo, uvěřil a žasl nad Pánovým učením. 13 Když pak Pavel a ti, kdo byli s ním, vypluli z Páfu, dorazili do Perge v Pamfylii. Jan však od nich odešel a vrátil se do Jeruzaléma. 14 Oni tedy šli z Perge dál a přišli do Antiochie Pisidské. v sobotní den vešli do synagogy a posadili se. 15 A když bylo po čtení Zákona a Proroků, poslali k nim představení synagogy se slovy: “Bratři, jestliže máte pro lid nějaké slovo povzbuzení, mluvte.” 16 Pavel tedy vstal, pokynul rukou a řekl: “Izraelité a vy, kdo se bojíte Boha, slyšte: 17 Bůh tohoto lidu, Izraele, vyvolil naše otce a pozdvihl tento lid, když pobýval v egyptské zemi, a vyvedl je z ní [svou] vztaženou paží. 18 Po dobu čtyřiceti let snášel jejich způsoby na poušti, 19 a když vyhladil sedm národů v zemi Kanán, rozdělil jim jejich zem losem. 20 Potom [jim] asi po čtyři sta padesát let dával soudce až do proroka Samuele. 21 Tehdy žádali o krále a Bůh jim dal Saula, syna Kísova, muže z pokolení Benjamínova, na čtyřicet let. 22 Potom ho odstranil a pozdvihl jim za krále Davida, kterému také vydal svědectví, když řekl: ‘Nalezl jsem Davida, [syna] Isajova, muže podle svého srdce, který naplní všechnu moji vůli.’ 23 Z jeho semene Bůh podle zaslíbení vzbudil Izraeli Spasitele - Ježíše, 24 před jehož příchodem kázal Jan všemu lidu Izraele křest pokání. 25 A když Jan dokončoval [svůj] běh, říkal: ‘Já nejsem ten, za kterého mě pokládáte, avšak hle, přichází po mně. Jemu nejsem hoden [ani] rozvázat obuv na nohou.’ 26 Bratři, synové rodu Abrahamova a kdokoliv se mezi vámi bojí Boha, vám bylo posláno toto slovo spasení. 27 Obyvatelé Jeruzaléma ani jejich vůdcové ho totiž nepoznali a odsoudili a [tak] naplnili hlasy Proroků, kteří se čtou každou sobotu. 28 I když [na něm] nenašli žádnou smrtelnou vinu, žádali Piláta, aby byl usmrcen. 29 A když naplnili všechno, co o něm bylo napsáno, sňali [ho] ze dřeva a položili do hrobu. 30 Ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých 31 a on se po mnoho dní ukazoval těm, kteří s ním přišli z Galileje do Jeruzaléma; ti jsou teď jeho svědky před lidem. 32 A my vám kážeme dobrou zprávu: to zaslíbení, dané našim otcům. 33 Bůh [je] splnil nám, jejich synům, když vzkřísil Ježíše, jak je také napsáno ve druhém Žalmu: ‘Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.’ 34 A že ho vzkřísil z mrtvých, aby se už nikdy nevrátil k porušení, řekl takto: ‘Dám vám svatá a jistá [požehnání] Davidova.’ 35 Proto říká i jinde: ‘Svému Svatému nedáš spatřit porušení.’ 36 David zajisté, když posloužil Boží vůli ve svém pokolení, zesnul a byl připojen ke svým otcům a spatřil porušení. 37 Ten, kterého Bůh vzkřísil, však porušení nespatřil. 38 Proto ať je vám známo, bratři, že skrze něj se vám prohlašuje odpuštění hříchů. 39 A od všeho, od čeho jste nemohli být ospravedlněni Mojžíšovým zákonem, je skrze něj ospravedlněn každý, kdo věří. 40 Dejte tedy pozor, aby na vás nepřišlo to, co je napsáno v Prorocích: 41 ‘Hleďte, pohrdavci, užasněte a rozplyňte se; neboť já dělám za vašich dnů dílo, dílo, jemuž neuvěříte, ani kdyby vám [o něm] někdo vypravoval.’ ” 42 Když potom vycházeli z té židovské synagogy, prosili pohané, aby jim ta slova mluvili i příští sobotu. 43 A když bylo shromáždění rozpuštěno, mnozí Židé a zbožní proselyté šli za Pavlem a Barnabášem, kteří k nim mluvili a přesvědčovali je, aby zůstávali v Boží milosti. 44 Následující sobotu se pak sešlo téměř celé město, aby slyšeli Boží slovo. 45 A když Židé spatřili ty zástupy, byli naplněni závistí a s odporem a rouháním mluvili proti tomu, co říkal Pavel. 46 Pavel a Barnabáš však směle řekli: “Vám mělo být Boží slovo mluveno nejdříve, ale poněvadž ho odmítáte a soudíte sami sebe za nehodné věčného života, hle, obracíme se k pohanům! 47 Tak nám [to] totiž přikázal Pán [slovy:] ‘Postavil jsem tě za světlo pohanům, abys byl spasením až do posledních [končin] země.’ 48 Když [to] tedy slyšeli pohané, radovali se a oslavovali Pánovo slovo a všichni, kdo byli předurčeni k věčnému životu, uvěřili. 49 A Pánovo slovo se šířilo po celém tom kraji. 50 Židé však poštvali pobožné a ctihodné ženy i přední [muže] města, podnítili pronásledování proti Pavlovi a Barnabášovi a vyhnali je ze svého kraje. 51 Oni tedy na ně vyklepali prach ze svých nohou a přišli do Ikonia. 52 Učedníci pak byli naplňováni radostí a Duchem Svatým.