1 Když pak to pozdvižení skončilo, svolal Pavel učedníky, rozloučil se [s nimi] a vydal se na cestu do Makedonie. 2 A když prošel ty kraje a povzbudil je mnohými slovy, přišel do Řecka 3 a pobyl [tam] tři měsíce. Poněvadž mu [však] Židé činili úklady, když měl vyplout do Sýrie, rozhodl se, že se vrátí přes Makedonii. 4 Až do Asie ho tedy doprovázel Sopater z Berie, z Tesalonických pak Aristarchos a Sekundus, Gaius z Derbe, také Timoteus, a z Asie Tychikus a Trofimus. 5 Ti šli napřed a čekali na nás v Troadě. 6 My jsme pak po dnech nekvašených chlebů vypluli z Filip a během pěti dnů jsme dorazili k nim do Troady, kde jsme strávili sedm dní. 7 A když se učedníci prvního dne po sobotě sešli k lámání chleba, Pavel k nim mluvil, protože měl nazítří jít pryč, a protáhl [svou] řeč až do půlnoci. 8 V horní místnosti, kde byli shromážděni, bylo hodně svítilen, 9 avšak jednoho mladíka jménem Eutychus, sedícího na okně, přemáhal hluboký spánek. A když Pavel mluvil ještě déle, byl spánkem přemožen a spadl z třetího poschodí dolů a zvedli [ho] mrtvého. 10 Pavel tedy sestoupil dolů, padl na něj, objal [ho] a řekl: “Neznepokojujte se, vždyť jeho duše je v něm!” 11 Pak vystoupil nahoru, lámal chléb, pojedl a [ještě] dlouho hovořil, až do rána, a tak odešel. 12 A toho chlapce přivedli živého a byli velice povzbuzeni. 13 My jsme tedy šli napřed na loď a vypluli jsme k Assu, kde jsme k sobě měli vzít Pavla; tak to totiž nařídil, protože chtěl jít sám pěšky. 14 A když se s námi v Assu setkal, vyzvedli jsme ho a přijeli jsme do Mitylény. 15 Potom jsme odtud odpluli a druhého dne jsme se dostali naproti [ostrovu] Chios. Následující [den] jsme připluli k Sámu a zůstali jsme v Trogylliu. Nazítří jsme pak dorazili do Milétu. 16 (Pavel se totiž rozhodl minout Efez, aby se nezdržel v Asii, protože spěchal, aby se pokud možno dostal na den Letnic do Jeruzaléma.) 17 Z Milétu tedy poslal [zprávu] do Efezu a zavolal k sobě starší církve. 18 Když k němu přišli, řekl jim: “Vy víte, jak jsem byl s vámi po všechen ten čas od prvního dne, kdy jsem přišel do Asie: 19 Jak jsem sloužil Pánu se vší pokorou a s mnoha slzami a zkouškami, které na mě přicházely skrze úklady Židů; 20 jak jsem neopomněl nic užitečného, abych vám to neoznámil a neučil vás veřejně i po domech; 21 [jak] jsem Židům i Řekům vydával svědectví o pokání k Bohu a o víře v našeho Pána, Ježíše Krista. 22 A hle, já nyní jdu, puzen Duchem, do Jeruzaléma a nevím, co se mi v něm má stát, 23 mimo to, že mi Duch Svatý v každém městě vydává svědectví, že mě čekají pouta a soužení. 24 Ale [já] na to nic nedbám, ani si necením své duše víc, než abych s radostí dokončil svůj běh a službu, kterou jsem přijal od Pána Ježíše: abych vydával svědectví evangeliu Boží milosti. 25 A hle, já nyní vím, že vy všichni, mezi kterými jsem chodil a kázal o Božím království, již nikdy nespatříte mou tvář. 26 Proto vám dnešní den vydávám svědectví, že jsem čistý od krve všech [lidí], 27 protože jsem neopomněl oznámit vám veškerou Boží vůli. 28 Dbejte tedy na sebe i na celé stádo, nad nímž vás Duch Svatý ustanovil biskupy, abyste pásli Boží církev, kterou získal svou vlastní krví. 29 Já totiž vím, že po mém odchodu mezi vás vstoupí draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo. 30 I z vás samotných povstanou muži, kteří budou mluvit převrácené věci, aby strhli učedníky za sebou. 31 Proto bděte a pamatujte, že jsem po tři roky nepřestával dnem i nocí se slzami napomínat jednoho každého [z vás]. 32 A nyní vás, bratři, svěřuji Bohu a slovu jeho milosti, které má moc vás vybudovat a dát vám dědictví mezi všemi posvěcenými. 33 Od nikoho jsem nechtěl stříbro, zlato ani roucho. 34 Však sami víte, že to, co jsem potřeboval já i ti, kdo byli se mnou, obstarávaly tyto ruce. 35 Ve všem jsem vám ukázal, že máme takto pracovat, podporovat slabé a pamatovat na slova Pána Ježíše, protože on řekl: ‘Požehnanější je dávat, než dostávat.’ ” 36 A když to řekl, poklekl s nimi všemi a modlil se. 37 A všichni se dali do velikého pláče, padali Pavlovi kolem krku a líbali ho. 38 Nejvíce se rmoutili nad těmi slovy, která řekl - že už nikdy nespatří jeho tvář. A [tak] ho doprovázeli k lodi.