1 “Amen, amen, říkám vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vstupuje jinudy, ten je zloděj a lupič, 2 ale kdo vchází dveřmi, je pastýř ovcí. 3 Tomu vrátný otvírá a ovce slyší jeho hlas; [on] pak své ovce volá jménem a vyvádí je. 4 A když své ovce vypustí, jde před nimi a ovce jdou za ním, neboť znají jeho hlas. 5 Cizího však nikdy následovat nebudou, ale utečou od něho, neboť neznají hlas cizích.” 6 Ježíš jim řekl toto přirovnání, ale oni nepochopili, co jeho vyprávění znamená. 7 Ježíš jim tedy znovu řekl: “Amen, amen, říkám vám: já jsem dveře ovcí. 8 Všichni, kolik jich přišlo přede mnou, jsou zloději a lupiči, ale ovce je neposlechly. 9 Já jsem dveře. Kdokoli vejde skrze mne, bude spasen a bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu. 10 Zloděj přichází, jen aby kradl a zabíjel a ničil; já jsem přišel, aby měly život a měly [ho] hojně. 11 Já jsem ten dobrý pastýř. Dobrý pastýř pokládá za ovce svůj život. 12 Ale nádeník a ten, kdo není pastýř, jemuž ty ovce nepatří, když vidí přicházet vlka, opouští ovce a utíká; a vlk chytá ovce a rozhání je. 13 Nádeník tedy utíká, protože je nádeník a nezáleží mu na ovcích. 14 Já jsem ten dobrý pastýř a znám své [ovce a] mé [ovce] znají mne, 15 jako mě zná Otec a já znám Otce; a za ty ovce pokládám svůj život. 16 Mám [však] i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést a uslyší můj hlas. Tehdy bude jedno stádo a jeden pastýř. 17 Proto mě Otec miluje, že já pokládám svůj život, abych ho zase přijal. 18 Nikdo mi ho nebere, ale já ho pokládám sám od sebe. Mám moc ho položit a mám moc ho zase přijmout. To přikázání jsem přijal od svého Otce.” 19 Mezi Židy tedy znovu nastala kvůli těm slovům roztržka. 20 A mnozí z nich říkali: “Má démona a blázní! Co ho posloucháte?” 21 Jiní říkali: “Toto nejsou slova [člověka], který má démona. Může snad démon otvírat oči slepým?” 22 V Jeruzalémě pak byl [svátek] Zasvěcení [chrámu a] bylo [to v] zimě. 23 A Ježíš se procházel v chrámu, v Šalomounově sloupoví. 24 Židé ho tedy obstoupili a říkali mu: “Jak dlouho budeš držet naši duši [v] nejistotě? Jestliže jsi Kristus, řekni nám [to] jasně.” 25 Ježíš jim odpověděl: “Řekl jsem vám [to] a nevěříte. Skutky, které dělám ve jménu svého Otce, ty o mně vydávají svědectví. 26 Vy ale nevěříte, protože nejste z mých ovcí, jak jsem vám řekl. 27 Mé ovce slyší můj hlas a já je znám a následují mě. 28 A já jim dávám věčný život a nezahynou navěky a nikdo je nevytrhne z mé ruky. 29 Můj Otec, který mi [je] dal, je větší nade všechny a nikdo [je] nemůže vytrhnout z ruky mého Otce. 30 Já a Otec jsme jedno.” 31 Židé tedy znovu vzali kamení, aby ho ukamenovali. 32 Ježíš jim odpověděl: “Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od svého Otce. Za který z těch skutků mě kamenujete?” 33 Židé mu odpověděli: “Nekamenujeme tě za dobrý skutek, ale za rouhání, totiž že ty, člověk, ze sebe děláš Boha!” 34 Ježíš jim odpověděl: “Není ve vašem Zákoně napsáno: ‘Já jsem řekl: Jste bohové’? 35 Jestliže nazval bohy ty, k nimž přišlo Boží slovo (a Písmo nemůže být zrušeno), 36 [proč mně,] kterého Otec posvětil a poslal na svět, říkáte: ‘Rouháš se,’ když jsem řekl: ‘Jsem Boží Syn’? 37 Nedělám-li skutky svého Otce, nevěřte mi. 38 Pokud [je] však dělám, i kdybyste nevěřili mně, věřte těm skutkům, abyste poznali a uvěřili, že Otec je ve mně a já v něm. 39 Chtěli ho tedy opět zajmout, ale unikl z jejich rukou. 40 Tehdy znovu odešel za Jordán, na místo, kde dříve křtil Jan, a zůstal tam. 41 Mnozí k němu přicházeli a říkali: “Jan jistě neudělal žádný zázrak, ale všechno, co Jan řekl o tomto, bylo pravdivé.” 42 A mnozí tam v něho uvěřili.