1 “Ať se vaše srdce nermoutí. Věříte v Boha, věřte i ve mne. 2 V domě mého Otce je mnoho příbytků. Kdyby [to tak] nebylo, pověděl bych vám. 3 Jdu, abych vám připravil místo. A když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli [tam], kde jsem já. 4 A kam já jdu, víte, i cestu znáte.” 5 Tomáš mu řekl: “Pane, nevíme, kam jdeš. A jak můžeme znát cestu?” 6 Ježíš mu řekl: “Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. 7 Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce; a od nynějška ho znáte a viděli jste ho.” 8 Filip mu řekl: “Pane, ukaž nám Otce a [to] nám stačí.” 9 Ježíš mu řekl: “Tak dlouhý čas jsem s vámi a nepoznal jsi mě, Filipe? Kdo viděl mne, viděl Otce; jak to, [že] tedy říkáš: ‘Ukaž nám Otce’? 10 Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec ve mně? Slova, která k vám mluvím, nemluvím sám od sebe, ale Otec, který ve mně přebývá, on dělá ty skutky. 11 Věřte mi, že já [jsem] v Otci a Otec ve mně; alespoň kvůli těm samotným skutkům mi věřte.” 12 “Amen, amen, říkám vám: Kdo věří ve mne, skutky, které dělám já, bude dělat i on; a bude dělat větší [skutky] než tyto, neboť já jdu ke svému Otci. 13 A o cokoli byste poprosili v mém jménu, to udělám, aby byl Otec oslaven v Synu. 14 Budete-li o něco prosit v mém jménu, já [to] udělám.” 15 “Milujete-li mě, zachovávejte má přikázání. 16 A já budu prosit Otce a dá vám jiného Utěšitele, aby s vámi zůstal na věky, 17 toho Ducha pravdy, jehož svět nemůže přijmout, neboť ho nevidí ani ho nezná. Vy ho však znáte, protože přebývá u vás a bude ve vás. 18 Nenechám vás jako sirotky, přijdu k vám. 19 Ještě krátký [čas] a svět mě už neuvidí, ale vy mě uvidíte. Protože já žiji, i vy budete žít.” 20 “V ten den poznáte, že já [jsem] ve svém Otci a vy ve mně a já ve vás. 21 Kdo má moje přikázání a zachovává je, to je ten, který mě miluje. A kdo mě miluje, bude milován mým Otcem a já ho budu milovat a zjevím mu sám sebe.” 22 Judas (ne ten Iškariotský) mu řekl: “Pane, jak to, že chceš zjevit sám sebe nám, a ne světu?” 23 Ježíš mu odpověděl a řekl: “Jestliže mě někdo miluje, bude zachovávat mé slovo; a můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a zřídíme [si] u něj příbytek. 24 Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova; a slovo, které slyšíte, není mé, ale Toho, který mě poslal, Otcovo.” 25 Tyto věci jsem [k] vám mluvil, [dokud] jsem přebýval u vás. 26 Avšak Utěšitel, ten Duch Svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl. 27 Zanechávám vám pokoj, svůj pokoj vám dávám; já vám dávám, ne jako dává svět. Ať se vaše srdce nermoutí ani nestrachuje. 28 Slyšeli jste, že jsem vám řekl: ‘Odcházím a [zase] k vám přijdu.’ Kdybyste mě milovali, radovali byste se, že jsem řekl: ‘Jdu k Otci,’ neboť můj Otec je větší než já. 29 A řekl jsem vám [to] teď, předtím než se [to] stane, abyste až se [to] stane, uvěřili. 30 Už s vámi nebudu mnoho mluvit, protože přichází vládce tohoto světa. Nemá na mně nic, 31 ale [přichází,] aby svět poznal, že miluji Otce a [že] jednám, jak mi Otec přikázal. Vstaňte, pojďme odsud.”