1 Tehdy přišel do Derbe a Lystry, a hle, byl tu jeden učedník jménem Timoteus, syn jedné věřící Židovky, ale otce [měl] Řeka. 2 Jemu vydávali bratři, kteří byli v Lystře a Ikoniu, [dobré] svědectví. 3 Toho si Pavel přál [vzít] s sebou na cesty, a [tak ho] vzal a kvůli Židům, kteří byli v těch místech, ho obřezal. (Všichni totiž věděli, že jeho otec byl Řek.) 4 A jak procházeli městy, předávali jim k zachovávání ta ustanovení, která rozhodli apoštolové a starší v Jeruzalémě. 5 A tak se církve upevňovaly ve víře a rozhojňovaly se v počtu každý den. 6 A když prošli Frygii a galatskou zem, Duch Svatý jim zabránil mluvit Slovo v Asii. 7 Když přišli k Mysii, pokoušeli se jít do Bitynie, ale Duch je nenechal. 8 Minuli tedy Mysii a přišli do Troady. 9 Pavlovi se pak v noci ukázalo vidění. Nějaký makedonský muž stál a prosil ho: “Přijď do Makedonie a pomoz nám!” 10 A jakmile uviděl to vidění, ihned jsme usilovali [o to], abychom šli do Makedonie, přesvědčeni, že nás Pán povolal, abychom jim kázali evangelium. 11 Když jsme tedy vypluli z Troady, vydali jsme se přímým směrem k Samothráké a příštího dne do Neapole. 12 A odtud do Filip, což je přední město makedonského kraje a [římská] kolonie. V tomto městě jsme tedy zůstali několik dní. 13 V sobotní den jsme vyšli ven za město k řece, kde bylo zvykem se modlit; a když jsme se posadili, mluvili jsme ke shromážděným ženám. 14 Naslouchala také jedna pobožná žena jménem Lydie, obchodnice s purpurem z města Thyatir, a Pán otevřel její srdce, aby věnovala pozornost tomu, co Pavel říkal. 15 A když byla pokřtěna [ona] i její dům, prosila [nás]: “Jestliže jste mě uznali za věrnou Pánu, vejděte do mého domu a pobuďte [tu].” A [tak] nás přinutila. 16 Když jsme se pak šli modlit, stalo se, že se s námi setkala jedna služebná, která měla věšteckého ducha a přinášela svým pánům veliké zisky předpovídáním [budoucnosti]. 17 Ta chodila za Pavlem a [za] námi a křičela: “Tito lidé jsou služebníci Nejvyššího Boha a ohlašují nám cestu spasení!” 18 A to dělala po mnoho dní. Když toho však Pavel [už] měl dost, obrátil se a řekl tomu duchu: “Přikazuji ti ve jménu Ježíše Krista, abys z ní vyšel!” A v tu chvíli z ní vyšel. 19 Když tedy její páni uviděli, že zmizela naděje jejich zisků, chopili se Pavla a Síly a táhli [je] na náměstí k představeným. 20 A když je přivedli před [městské] úředníky, řekli: “Tito lidé bouří naše město! Jsou [to] Židé 21 a hlásají zvyky, které nemůžeme přijmout ani zachovávat, poněvadž jsme Římané!” 22 A [tak] proti nim povstal dav a úředníci jim strhali šaty a nařídili, ať jsou biti holemi. 23 A když jim dali mnoho ran, uvrhli [je] do vězení a žalářníkovi přikázali, aby je bezpečně hlídal. 24 Když tedy dostal takový rozkaz, uvrhl je do nejhlubšího vězení a sevřel jim nohy kládou. 25 Pavel a Síla se však o půlnoci modlili a zpívali chvály Bohu a vězňové jim naslouchali. 26 A náhle nastalo tak veliké zemětřesení, že se otřásly základy vězení a hned se otevřely všechny dveře a všem se uvolnila pouta. 27 Žalářník se probudil, a když uviděl dveře vězení otevřené, vytáhl meč a chtěl se zabít v domnění, že vězňové utekli. 28 Pavel však hlasitě vykřikl: “Nedělej si nic zlého, vždyť jsme všichni zde!” 29 Požádal tedy o světlo, vběhl dovnitř a rozechvěn padl před Pavlem a Sílou. 30 Potom je vyvedl ven a řekl: “Páni, co mám dělat, abych byl spasen?” 31 Oni řekli: “Věř v Pána Ježíše Krista a budeš spasen ty i tvůj dům.” 32 A mluvili Pánovo slovo jemu i všem, kdo byli v jeho domě. 33 [On] je tedy v tu noční hodinu vzal a omyl [jim] rány. Potom byl ihned pokřtěn on i všichni jeho [domácí]. 34 A když je přivedl do svého domu, prostřel stůl a radoval se, že s celou rodinou uvěřil Bohu. 35 Když pak nastal den, poslali úředníci biřice se slovy: “Propusť ty lidi!” 36 Žalářník tedy oznámil ta slova Pavlovi: “Úředníci vzkázali, abyste byli propuštěni. Proto nyní odejděte a běžte v pokoji.” 37 Pavel jim ale řekl: “Zmrskali nás veřejně a bez soudu vsadili do vězení - [nás,] kteří jsme Římané - a teď nás chtějí tajně vyhnat? [To] opravdu ne! Ať přijdou sami a vyvedou nás!” 38 Biřicové tedy ta slova oznámili úředníkům. A když uslyšeli, že to jsou Římané, dostali strach, 39 přišli a prosili je [za odpuštění]. Potom [je] vyvedli a žádali je, aby odešli z města. 40 Když tedy vyšli z vězení, přišli k Lydii, a když uviděli bratry, potěšili je a odešli.