1 A když prošli Amfipolis a Apolonii, přišli do Tesaloniky, kde byla židovská synagoga. 2 Pavel tedy podle [svého] zvyku vešel k nim a po tři soboty k nim promlouval z Písem. 3 Vysvětloval a předkládal [jim], že Kristus musel trpět a vstát z mrtvých a že “toto je Kristus: Ježíš, kterého vám kážu!” 4 Někteří z nich se dali přesvědčit a [tak] se k Pavlovi a Sílovi připojilo veliké množství pobožných Řeků i nemálo předních žen. 5 Ale ti Židé, kteří neuvěřili, vzpláli žárlivostí. Přibrali si některé zlé lidi z ulice, a když se shlukli, vzbouřili město a zaútočili na Jásonův dům. Hledali je [totiž], aby je vyvedli před lid. 6 Když je však nenašli, táhli Jásona a některé bratry k představeným města a křičeli: “Ti, kteří vzbouřili celý svět, přišli i sem - 7 a Jáson je přijal! Ti všichni jednají proti císařským ustanovením, protože nazývají králem [někoho] jiného, [totiž] Ježíše!” 8 A tak rozrušili zástup i představené města, kteří to slyšeli. 9 Když však dostali od Jásona a ostatních záruku, propustili je. 10 Bratři tedy hned v noci vyslali Pavla i Sílu do Berie. A když [tam] dorazili, šli do židovské synagogy. 11 Tito [Židé] však byli ušlechtilejší než tesaloničtí. Přijali Slovo se vší dychtivostí a každý den zkoumali Písma, zda jsou ty věci tak. 12 Mnozí z nich tedy uvěřili, a také nemálo ctihodných řeckých žen a mužů. 13 Když se však Židé z Tesaloniky dozvěděli, že Pavel káže Boží slovo i v Berii, přišli také tam a rozbouřili zástupy. 14 Tehdy bratři ihned poslali Pavla, aby šel k moři, ale Síla a Timoteus tam zůstali. 15 A ti, kdo Pavla doprovázeli, ho dovedli až do Athén. A když dostali vzkaz pro Sílu a Timotea, aby co nejrychleji přišli k němu, odešli. 16 Když pak na ně Pavel čekal v Athénách, rozněcoval se v něm jeho duch, když viděl, [jak] je to město oddané modlám. 17 Rozmlouval tedy každý den s Židy a pobožnými [lidmi] v synagoze i s těmi, které potkal na tržišti. 18 Setkávali se s ním také někteří epikurejští a stoičtí filozofové a někteří [z nich] říkali: “Co [nám] chce ten žvanil povídat?” A jiní: “Zdá se být zvěstovatelem cizích božstev.” Kázal jim totiž Ježíše a vzkříšení [z mrtvých]. 19 Popadli ho tedy a vyvedli na Areopág se slovy: “Můžeme se dozvědět, co [je] to za nové učení, které hlásáš? 20 Přinášíš totiž našim uším nějaké podivné věci. Chceme tedy vědět, co to má být.” 21 Všichni Athéňané i cizinci, kteří [tam] pobývali, totiž netrávili čas ničím jiným, než aby říkali nebo poslouchali něco nového. 22 Pavel se tedy postavil uprostřed Areopágu a řekl: “Muži athénští, vidím, že jste v každém ohledu velice nábožní [lidé]. 23 Když jsem [tu] totiž procházel a pozoroval, co uctíváte, našel jsem také oltář, na kterém je napsáno: ‘Neznámému bohu’. Koho tedy uctíváte nevědomě, toho vám já zvěstuji. 24 Bůh, který stvořil svět i všechno, co je v něm, ten, který je Pánem nebe i země, nebydlí v chrámech udělaných rukama. 25 Ani si nedává sloužit lidskýma rukama, jako by něco potřeboval, protože on dává všem život i dech i všechno. 26 A učinil z jedné krve celý lidský rod, aby přebývali na celém povrchu země; vyměřil [jim] uložené časy a hranice jejich přebývání, 27 aby hledali Pána, zda by se ho snad mohli dotknout a nalézt [ho], ačkoli není daleko od žádného z nás. 28 Jím totiž žijeme, hýbeme se a trváme, jak [to] řekli i někteří z vašich básníků: ‘Vždyť jsme jeho potomstvo.’ 29 Když tedy jsme Boží potomstvo, nesmíme se domnívat, že by božská bytost byla podobná zlatu, stříbru nebo kameni, výtvoru lidské zručností a důvtipu. 30 Bůh ale přehlédl časy této nevědomosti a nyní přikazuje lidem, aby všichni všude činili pokání, 31 protože určil den, v němž bude spravedlivě soudit svět skrze muže, kterého [k tomu] ustanovil, [o čemž] podal každému důkaz, když ho vzkřísil z mrtvých.” 32 A když uslyšeli o vzkříšení z mrtvých, někteří se posmívali, ale jiní řekli: “Poslechneme si o tom od tebe ještě jindy.” 33 Tak Pavel vyšel z jejich středu. 34 Někteří muži se však k němu připojili a uvěřili; mezi nimi i Dionýsius Areopágský, žena jménem Damaris a s nimi [ještě] jiní.