1 Potom Agrippa řekl Pavlovi: “Povoluje se ti, abys mluvil sám za sebe.” Pavel tedy pokynul rukou a začal [svou] obhajobu: 2 “Králi Agrippo, pokládám se za šťastného, že se dnes mám před tebou zodpovídat ze všech těch věcí, ze kterých mě Židé obviňují, 3 zvláště proto, že jsi znalcem všech zvyků a otázek, které se týkají Židů. Proto tě prosím, vyslyš mě trpělivě: 4 [Jaký byl] od mládí můj život, který jsem zpočátku trávil ve svém vlastním národě v Jeruzalémě, vědí zajisté všichni Židé. 5 [Ti] mě od počátku [dobře] znali (kdyby chtěli vydat svědectví), že jsem žil podle nejpřísnější sekty našeho náboženství jako farizeus. 6 A nyní [tu] stojím, vydán soudu kvůli naději toho zaslíbení, které Bůh dal našim otcům. 7 Dvanáct našich pokolení ustavičně slouží [Bohu] dnem i nocí v naději, že dojdou k tomu [zaslíbení]. Kvůli této naději mě Židé žalují, králi Agrippo! 8 Co je podle vašeho soudu neuvěřitelného [na tom], že Bůh křísí mrtvé? 9 Ačkoliv [i] mně samotnému se zdálo, že toho musím mnoho vykonat proti jménu Ježíše Nazaretského. 10 To jsem také v Jeruzalémě dělal. Poněvadž jsem [k tomu] od velekněží dostal pravomoc, zavřel jsem mnoho svatých do vězení, a když [měli] být popravováni, hlasoval jsem proti nim. 11 Ve všech synagogách jsem je často trestal a nutil k rouhání. Nesmírně jsem na ně zuřil a pronásledoval [je] dokonce až do cizích měst.” 12 “A v tom, když jsem byl na cestě do Damašku s plnou mocí a pověřením od velekněží, 13 spatřil jsem, králi, v poledne na cestě světlo z nebe, jasnější než slunce, které obklopilo mě i ty, kdo šli se mnou. 14 A když jsme všichni padli na zem, uslyšel jsem hlas, který ke mně mluvil a říkal hebrejským jazykem: ‘Saule, Saule, proč mě pronásleduješ? Je pro tebe těžké vzpírat se proti bodcům.’ 15 Já jsem řekl: ‘Kdo jsi, Pane?’ A on řekl: ‘Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. 16 Ale vstaň a stůj na svých nohou; neboť jsem se ti ukázal proto, abych tě učinil služebníkem a svědkem těch věcí, které jsi viděl, i těch, ve kterých se ti budu ukazovat. 17 Budu tě vysvobozovat od tohoto lidu i [od] pohanů, ke kterým tě nyní posílám, 18 abys otvíral jejich oči, aby se obrátili od tmy ke světlu a od moci Satana k Bohu, aby skrze víru ve mne přijali odpuštění hříchů a podíl mezi posvěcenými.’ ” 19 “Proto jsem, králi Agrippo, nebyl neposlušný tomu nebeskému vidění, 20 ale oznamoval jsem nejprve těm, kdo jsou v Damašku, a [potom] v Jeruzalémě i po celé judské zemi, i pohanům, že mají činit pokání, obrátit se k Bohu a dělat skutky odpovídající pokání. 21 Kvůli tomu mě Židé zajali v chrámu a pokoušeli se [mě] zabít. 22 Ale protože jsem až do dnešního dne zakoušel pomoc od Boha, stojím, vydávám svědectví malému i velkému a neříkám nic než to, co pověděli proroci i Mojžíš: 23 Že Kristus má trpět, že [jako] první vstane z mrtvých a [že] bude zvěstovat světlo tomuto lidu i pohanům.” 24 A když Pavel takto mluvil na svou obranu, Festus vykřikl: “Pavle, [ty] šílíš! Tvá veliká učenost tě přivádí k šílenství!” 25 Ale on řekl: “Nešílím, vznešený Feste, ale pronáším slova pravdy a střízlivosti. 26 Král, před kterým také směle mluvím, o těchto věcech zajisté ví. Jsem přesvědčen, že mu nic z toho není neznámo, poněvadž se to nedělo [někde] v ústraní. 27 Věříš, králi Agrippo, prorokům? Vím, že věříš.” 28 Tehdy Agrippa Pavlovi odpověděl: “Téměř jsi mě přesvědčil, abych se stal křesťanem.” 29 Pavel však řekl: “Přál bych si od Boha, abys nejen ty, ale i všichni, kdo mě dnes slyší, byli nejen téměř, ale úplně takoví, jako jsem já, kromě těchto pout!” 30 Když to řekl, král vstal a [s ním] i vladař a Bereniké i ti, kdo s nimi seděli. 31 A když odešli, mluvili spolu a říkali: “Tento člověk nedělá nic zasluhujícího smrt nebo vězení!” 32 Agrippa tedy řekl Festovi: “Kdyby se tento člověk neodvolal k císaři, mohl být propuštěn.”