1 Jakmile pak bylo rozhodnuto, že vyplujeme do Itálie, byl Pavel s některými jinými vězni svěřen setníkovi jménem Julius z praporu Jeho Veličenstva. 2 Nastoupili jsme tedy na adramyttskou loď, která měla plout podél pobřeží Asie, a vypluli jsme. Byl s námi [také] Aristarchos, Makedonec z Tesaloniky. 3 Druhého [dne] jsme pak přistáli v Sidonu. Julius se choval k Pavlovi přívětivě a dovolil [mu] zajít k přátelům a užít [jejich] péče. 4 Když jsme tedy odtud vyrazili, obepluli jsme Kypr, protože větry byly proti [nám]. 5 Přepluli jsme tedy moře podél Kilikie a Pamfylie a přijeli jsme do lykijského [města] Myry. 6 Tam setník našel alexandrijskou loď, která plula do Itálie, a přivedl nás na ni. 7 Potom jsme se pomalu plavili po mnoho dní a sotva jsme se dostali naproti Knidu. Protože nám bránil vítr, obepluli jsme Krétu podél Salmóny, 8 a když jsme ji s obtížemi minuli, přijeli jsme na jedno místo zvané Pěkné přístavy, blízko něhož bylo město Lasea. 9 Když pak uběhlo mnoho času a plavba již byla nebezpečná (protože už minul i Půst), Pavel jim domlouval: 10 “Muži, vidím, že tato plavba skončí neštěstím a velikou škodou nejen na lodi a nákladu, ale i na našich životech!” 11 Ale setník více důvěřoval kormidelníkovi a majiteli lodi, než tomu, co říkal Pavel. 12 A protože přístav nebyl vhodný k přezimování, většina radila, aby se odtud vyplulo, zda by nějak nemohli k přezimování dorazit do krétského přístavu Fénix, čelícího jihozápadnímu i severozápadnímu větru. 13 A když začal lehce vanout jižní vítr, zdálo se [jim], že se mají držet svého předsevzetí, a [tak] zvedli [kotvy] a pluli těsně podél Kréty. 14 Zanedlouho však od ní udeřil bouřlivý vítr zvaný Euroklydon, 15 a když [jím] byla loď uchvácena a nemohla tomu větru odolat, nechali jsme se unášet. 16 Dostali jsme se pak do závětří jednoho ostrůvku zvaného Klauda, [kde] jsme stěží byli schopni ovládnout člun. 17 Když ho vytáhli [na palubu], použili pomocných prostředků k podvázání lodi a ve strachu, aby nenarazili na syrtskou mělčinu, spustili plachtu a tak se nechali unášet. 18 A když námi bouře velice zmítala, začali druhého [dne] vyhazovat náklad. 19 A třetího [dne] jsme vlastníma rukama vyhodili vybavení lodi. 20 Když se pak po mnoho dní neukazovalo slunce ani hvězdy a doléhala [na nás] nemalá bouře, ztrácela se nakonec všechna naděje, že se zachráníme. 21 A když už byli dlouhou dobu bez jídla, tehdy se Pavel postavil uprostřed nich a řekl: “Muži, měli jste mě poslechnout, nevyplouvat z Kréty a ušetřit si toto neštěstí a škodu. 22 Nyní vás ale vyzývám, abyste se vzchopili, protože nikdo z vás nepřijde o život, jen loď [bude zničena]. 23 Této noci totiž ke mně přišel anděl toho Boha, kterému patřím a kterému sloužím, 24 a řekl: ‘Neboj se, Pavle, musíš se postavit před císaře; a hle, Bůh ti daroval všechny, kdo se plaví s tebou.’ 25 Proto buďte dobré mysli, muži; věřím totiž Bohu, že se [vše] stane tak, jak mi bylo řečeno. 26 Musíme však dorazit k nějakému ostrovu.” 27 A když nastala čtrnáctá noc, co jsme byli unášeni napříč Jadranem, začali se kolem půlnoci námořníci domnívat, že se blíží k nějaké zemi. 28 Spustili tedy olovnici a zjistili [hloubku] dvaceti sáhů; a když maličko poodjeli a znovu spustili olovnici, zjistili [hloubku] patnácti sáhů. 29 A protože se báli, abychom nenarazili na útesy, spustili ze zádi čtyři kotvy a přáli si, aby nastal den. 30 Když pak námořníci chtěli utéci z lodi a spustili člun na moře pod záminkou, že chtějí natahovat kotvy [také] z přídi, 31 řekl Pavel setníkovi a vojákům: “Jestliže oni nezůstanou na lodi, nebudete se moci zachránit!” 32 Tehdy vojáci usekli lana od člunu a nechali ho uplavat. 33 A než se začalo rozednívat, vyzýval Pavel všechny, aby pojedli: “Dnes [již] čtrnáctý den čekáte, zůstáváte lační a nic nejíte. 34 Proto vás prosím, abyste pojedli, neboť je to pro vaši záchranu; nikomu z vás totiž nespadne [ani] vlas z hlavy. 35 A když to řekl, vzal chléb, přede všemi vzdal díky Bohu, nalámal a začal jíst. 36 Všichni tedy byli povzbuzeni a pojedli. 37 (Na lodi nás pak bylo celkem dvě stě sedmdesát šest duší.) 38 A když se nasytili pokrmem, sypali pšenici do moře, aby odlehčili loď. 39 Když pak nastal den, nemohli tu zem poznat. Viděli však nějakou zátoku s břehem, na nějž chtěli, bude-li to možné, s lodí najet. 40 Zbavili se tedy kotev a nechali [je] v moři. Rozvázali také provazy u kormidel a když vytáhli přední plachtu proti větru, dali se ke břehu. 41 Když však narazili na místo, [kde se schází] dvě moře, loď najela na mělčinu a příď pevně uvázla a nemohla se pohnout, ale záď se lámala pod silou vln. 42 Vojáci tedy radili, že vězňové mají být zabiti, aby některý neuplaval a neunikl. 43 Ale setník jejich záměru zabránil, protože chtěl zachránit Pavla. Poručil tedy těm, kdo uměli plavat, aby vyskočili první a dostali se na zem 44 a ostatní [za nimi] - někteří na prknech jiní na [věcech] z lodi. A tak se stalo, že se všichni ve zdraví dostali na zem.