1 Potom byl židovský svátek a Ježíš přišel do Jeruzaléma. 2 A v Jeruzalémě je u Ovčí [brány] rybník hebrejsky zvaný Bethesda, který má pět podloubí. 3 Tam leželo veliké množství nemocných, slepých, chromých a ochrnutých očekávajících pohnutí vody. 4 Občas totiž sestupoval do rybníka anděl a vířil vodu a ten, kdo po tom zvíření vody do [ní] vstoupil první, býval uzdraven, ať měl jakoukoli nemoc. 5 A byl tam jeden člověk, který byl nemocen třicet osm let. 6 Když ho Ježíš uviděl ležet a poznal, že je už dlouho [nemocen], řekl mu: “Chceš být uzdraven?” 7 Ten nemocný mu odpověděl: “Pane, nemám člověka, který by mě snesl do rybníka, když se zvíří voda. Když přicházím, sestupuje přede mnou jiný.” 8 Ježíš mu řekl: “Vstaň, vezmi své lůžko a choď.” 9 A ten člověk byl hned uzdraven, vzal své lůžko a chodil. Ten den však byla sobota. 10 Židé tedy tomu uzdravenému říkali: “Je sobota, není ti dovoleno nosit lůžko!” 11 On jim však odpověděl: “Ten, který mě uzdravil, mi řekl: ‘Vezmi své lůžko a choď.’ ” 12 Zeptali se ho tedy: “Kdo je ten člověk, který ti řekl: ‘Vezmi své lůžko a choď’?” 13 Ale ten uzdravený nevěděl, kdo [to] je, protože Ježíš poodešel od zástupu, který byl na tom místě. 14 Potom ho Ježíš nalezl v chrámu a řekl mu: “Pohleď, jsi uzdraven; už nehřeš, aby se ti nepřihodilo něco horšího.” 15 Ten člověk odešel a oznámil Židům, že ten, kdo ho uzdravil, je Ježíš. 16 A tak Židé začali Ježíše pronásledovat a chtěli ho zabít, protože to dělal v sobotu. 17 Ježíš jim ale odpověděl: “Můj Otec až doposud pracuje; i já pracuji.” 18 Židé ho tedy kvůli tomu chtěli zabít [ještě] více, neboť nejenom rušil sobotu, ale také nazýval Boha svým vlastním Otcem a [tak] se dělal rovným Bohu. 19 Ježíš jim tedy odpověděl a řekl: “Amen, amen, říkám vám: Syn nemůže sám od sebe dělat nic, jedině [to], co vidí dělat Otce. Neboť cokoli dělá on, to podobně dělá i Syn. 20 Otec totiž má rád Syna a ukazuje mu všechno, co sám dělá; a ukáže mu větší skutky než tyto, abyste se vy divili. 21 Neboť jako Otec křísí mrtvé a obživuje, tak i Syn obživuje ty, které chce. 22 Otec totiž nikoho nesoudí, ale všechen soud dal Synu, 23 aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nectí Syna, nectí [ani] Otce, který ho poslal.” 24 “Amen, amen, říkám vám: Kdo slyší mé slovo a věří Tomu, který mě poslal, má věčný život a nepřijde na soud, ale již přešel ze smrti do života. 25 Amen, amen, říkám vám: Přichází hodina a již je [zde], kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna a ti, kteří uslyší, budou žít. 26 Neboť jako má Otec život sám v sobě, tak dal i Synu, aby měl život sám v sobě, 27 a dal mu také moc, aby konal soud, protože je Syn člověka. 28 Nedivte se tomu; vždyť přichází hodina, kdy všichni, kteří [jsou] v hrobech, uslyší jeho hlas 29 a vyjdou - ti, kdo konali dobro, [budou] vzkříšeni k životu, ale ti, kdo konali zlo, [budou] vzkříšeni k soudu. 30 Já nemohu dělat nic sám od sebe. Jak slyším, [tak] soudím a můj soud je spravedlivý, protože nehledám svou vůli, ale vůli Toho, který mě poslal, Otcovu.” 31 Svědčím-li já sám o sobě, mé svědectví není pravé. 32 Je [někdo] jiný, kdo o mně svědčí, a vím, že svědectví, které o mně vydává, je pravdivé. 33 Vy jste poslali k Janovi a [on] vydal svědectví pravdě. 34 Já ovšem svědectví od člověka nepřijímám, ale toto říkám [proto], abyste byli spaseni. 35 On byl hořící a zářící lampou, vy jste se však chtěli v jeho světle poradovat [jen] na čas. 36 Já mám ale větší svědectví než Janovo: skutky, které mi dal Otec, abych je vykonal. Samotné skutky, které dělám, svědčí o mně, že mě poslal Otec. 37 A sám Otec, který mě poslal, o mně vydal svědectví. [Vy] jste nikdy neslyšeli jeho hlas ani neviděli jeho tvář. 38 A jeho slovo ve vás nezůstává, neboť nevěříte tomu, koho on poslal. 39 Zkoumáte Písma, neboť se domníváte, že v nich máte věčný život, a ona svědčí o mně. 40 Ale nechcete ke mně přijít, abyste měli život. 41 Chválu od lidí nepřijímám, 42 ale poznal jsem, že vy v sobě nemáte Boží lásku. 43 Já jsem přišel ve jménu svého Otce a nepřijímáte mě. Kdyby jiný přišel ve svém vlastním jménu, toho přijmete. 44 Jak [byste] vy mohli uvěřit? Přijímáte chválu jedni od druhých a tu chválu, která je od samotného Boha, nehledáte. 45 Nemyslete si, že já vás budu žalovat před Otcem. Ten, kdo [na] vás žaluje, je Mojžíš, v něhož vy doufáte. 46 Kdybyste totiž věřili Mojžíšovi, věřili byste [i] mně; neboť on psal o mně. 47 Když ale nevěříte jeho spisům, jak uvěříte mým slovům?”