18
Vyprávěl jim také podobenství, jak [je] potřeba stále se modlit a nepolevovat. Řekl: “V jednom městě byl jeden soudce, který se nebál Boha a člověka si nevážil. A v tom městě byla vdova. [Ta] k němu chodila a říkala: ‘Zjednej mi právo proti mému odpůrci.’ [On] ale dlouho nechtěl. Potom si však řekl: ‘Nebojím se sice Boha, a člověka si nevážím, ale proto, že mi tato vdova nedává pokoj, zjednám jí právo, aby [snad] nakonec nepřišla a neztloukla mě.’ ” Pán tedy řekl: “Slyšte, co říká ten nespravedlivý soudce! A Bůh snad nezjedná právo svým vyvoleným, kteří k němu volají dnem i nocí? A bude jim otálet [pomoci]? Říkám vám, že jim zjedná právo rychle. Ale až Syn člověka přijde, nalezne na zemi víru?” Některým, kteří spoléhali na sebe, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, pak řekl i toto podobenství: 10 “Dva lidé vstupovali do chrámu, aby se modlili; jeden [byl] farizeus a druhý celník. 11 Farizeus se postavil a takto se sám pro sebe modlil: ‘Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, rváči, nespravedliví, cizoložníci, nebo i jako tento celník. 12 Postím se dvakrát do týdne, desátky dávám ze všeho, co vlastním...’ 13 Celník však stál opodál a nechtěl ani oči k nebi pozvednout, ale bil se do prsou se slovy: ‘Bože, buď milostivý ke mně hříšnému!’ 14 Říkám vám, [že] tento [muž] odešel do svého domu ospravedlněn spíše než tamten. Každý, kdo se povyšuje, totiž bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.” 15 Přinášeli tedy k němu i novorozence, aby se jich dotýkal. Když [to] však uviděli učedníci, přísně je napomínali. 16 Ježíš je ale zavolal a řekl: “Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království. 17 Amen, říkám vám, [že] kdokoli nepřijme Boží království jako dítě, nikdy do něho nevejde.” 18 Tehdy se ho jeden přední [muž] zeptal: “Dobrý mistře, co mám udělat, abych se stal dědicem věčného života?” 19 Ale Ježíš mu řekl: “Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, jen jediný - Bůh. 20 Přikázání znáš: abys nezcizoložil, nezabil, neukradl, nevydal falešné svědectví; cti svého otce i svou matku.” 21 A on řekl: “To všechno jsem dodržoval odmalička.” 22 Když to pak Ježíš uslyšel, řekl mu: “Chybí ti ještě jedno. Všechno, co máš, prodej a rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi. A pojď, následuj mne.” 23 Ale on, když to uslyšel, velice se zarmoutil. Byl totiž nesmírně bohatý. 24 Když tedy Ježíš uviděl, jak se velice zarmoutil, řekl: “Jak nesnadno vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství! 25 Je totiž snadnější, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby boháč vešel do Božího království.” 26 A ti, kdo [to] slyšeli, řekli: “Kdo tedy může být spasen?” 27 On však řekl: “Co [je] u lidí nemožné, je možné u Boha.” 28 Petr tedy řekl: “Pohleď, my jsme všechno opustili a šli jsme za tebou.” 29 A on jim řekl: “Amen, říkám vám, [že] není nikdo, kdo opustil dům nebo rodiče nebo bratry nebo ženu nebo děti kvůli Božímu království, 30 aby nepřijal v tomto čase mnohem více a v nadcházejícím věku věčný život.” 31 Tehdy vzal k sobě těch dvanáct a řekl jim: “Hle, jdeme vzhůru do Jeruzaléma a [tam] se Synu člověka naplní všechno, co je napsáno skrze proroky. 32 Neboť bude vydán pohanům a bude zesměšněn, pohaněn a popliván. 33 Zbičují ho a zabijí, ale třetího dne vstane [z mrtvých].” 34 Oni však nic z toho nepochopili. To slovo bylo před nimi skryto a nerozuměli, co bylo řečeno. 35 Když se pak blížil k Jerichu, stalo se, [že] jeden slepec seděl u cesty a žebral. 36 Když uslyšel procházející zástup, ptal se, co se to děje. 37 Oznámili mu tedy, že tudy jde Ježíš Nazaretský. 38 A [on] zvolal: “Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!” 39 Ti, kdo šli před [Ježíšem], ho tedy napomínali, ať mlčí, ale on křičel ještě více: “Synu Davidův, smiluj se nade mnou!” 40 Ježíš se tedy zastavil a přikázal, ať ho k němu přivedou. A když se přiblížil, zeptal se ho: 41 “Co chceš, abych pro tebe udělal?” On tedy řekl: “Pane, ať vidím!” 42 Tehdy mu Ježíš řekl: “Prohlédni. Tvá víra tě uzdravila.” 43 A on ihned prohlédl a šel za ním a oslavoval Boha. A všechen lid, když [to] uviděl, vzdal chválu Bohu.