1 Prvního [dne] týdne pak šly spolu s některými [jinými] brzy ráno k hrobu a nesly vonné [masti], které připravily. 2 Nalezly však kámen odvalený od hrobu, 3 a když vešly [dovnitř], nenašly tělo Pána Ježíše. 4 A když nad tím byly bezradné, hle, stalo se, že se k nim postavili dva muži v zářícím rouchu. 5 Ale když se ulekly a sklonily tváře k zemi, řekli jim: “Proč hledáte živého mezi mrtvými? 6 Není tu, ale vstal! Vzpomeňte si, jak k vám mluvil, když byl ještě v Galileji. 7 Řekl: ‘Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí a být ukřižován a třetího dne vstát [z mrtvých].’ ” 8 Tehdy si vzpomněly na jeho slova, 9 a když se vrátily od hrobu, oznámily to všechno těm jedenácti i všem ostatním. 10 A ty, které to řekly apoštolům, byly Marie Magdaléna a Johana a Marie Jakubova a ostatní, které byly s nimi. 11 Oni ale měli jejich slova za tlachání a nevěřili jim. 12 Petr však vstal a běžel k hrobu, a když se naklonil [dovnitř], spatřil plátna, ležící sama. Odešel tedy a sám pro sebe se divil, co se stalo. 13 A hle, dva z nich šli toho dne do vesnice jménem Emauzy, která byla vzdálená šedesát honů od Jeruzaléma, 14 a hovořili spolu o tom všem, co se přihodilo. 15 A když [takto] hovořili a uvažovali, stalo se, že sám Ježíš se přiblížil a šel s nimi. 16 Ale jejich oči byly drženy, aby ho nepoznali. 17 Řekl jim tedy: “Co [je] to za věci, o kterých spolu cestou rozmlouváte a jste smutní?” 18 Jeden [z nich], jménem Kleofáš, mu odpověděl: “Ty [jsi] jediný cizinec v Jeruzalémě, že ses nedozvěděl o tom, co se tam v těchto dnech stalo?” 19 A [on] jim řekl: “O čem?” Řekli mu tedy: “O Ježíši Nazaretském, který byl prorok, muž mocný ve skutku i slovu před Bohem i [přede] vším lidem; 20 jak ho velekněží a naši představení vydali k odsouzení na smrt a ukřižovali ho. 21 My jsme však doufali, že [to] je on, kdo má vykoupit Izrael. A k tomu všemu je to dnes už třetí den, co se to stalo. 22 Ale i některé z našich žen nás ohromily. Byly ráno u hrobu, 23 a když nenašly jeho tělo, přišly a říkaly, že měly dokonce vidění andělů, kteří řekli, že žije. 24 Někteří z našich tedy šli ke hrobu a našli [všechno] tak, jak řekly ženy, ale jeho neviděli.” 25 On jim tedy řekl: “nechápaví a srdcem pomalí věřit všemu tomu, co mluvili proroci! 26 Copak Kristus nemusel vytrpět tyto věci a vejít do své slávy?” 27 A počínaje od Mojžíše a všech proroků vykládal jim ve všech Písmech, co [bylo] o něm. 28 Tehdy se přiblížili k vesnici, do které šli, a on naznačil, že půjde dál. 29 [Oni] však na něj naléhali: “Zůstaň s námi, vždyť se už připozdívá a den se nachýlil.” A tak šel dovnitř, aby s nimi zůstal. 30 A když s nimi byl za stolem, stalo se, [že] vzal chléb, požehnal, rozlomil [ho] a podával jim. 31 Tehdy se jejich oči otevřely a poznali ho, ale on zmizel jejich očím. 32 Tehdy řekli jeden druhému: “Copak v nás naše srdce nehořelo, když k nám mluvil po cestě a otvíral nám Písma?” 33 V tu chvíli tedy vstali a vrátili se do Jeruzaléma a našli shromážděných těch jedenáct i ty, kteří byli s nimi, 34 jak říkají: “Pán byl opravdu vzkříšen a ukázal se Šimonovi!” 35 A oni vyprávěli, co [se stalo] na cestě a jak se jim dal poznat při lámání chleba. 36 A když o tom mluvili, postavil se uprostřed nich sám Ježíš a řekl jim: “Pokoj vám.” 37 Ale [oni] se vyděsili a ve strachu se domnívali, že vidí ducha. 38 Řekl jim tedy: “Proč jste rozrušeni? A proč ve vašich srdcích povstávají pochybnosti? 39 Pohleďte na mé ruce a mé nohy, že jsem to já. Dotkněte se mě a podívejte se: duch přece nemá maso a kosti, jako vidíte, [že] já mám.” 40 A když to řekl, ukázal jim ruce i nohy. 41 Když ale ještě pro radost nemohli uvěřit a divili se, řekl jim: “Máte tu něco k jídlu?” 42 Podali mu tedy kus pečené ryby a plást medu. 43 A on si vzal a pojedl před nimi. 44 Tehdy jim řekl: “Toto [jsou] slova, která jsem k vám mluvil, když jsem ještě byl s vámi, že se musí naplnit všechno, co je o mně napsáno v Mojžíšově zákoně, [v] Prorocích a [v] Žalmech.” 45 Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmům, 46 a řekl jim: “Tak je [to] napsáno a tak musel Kristus trpět a třetího dne vstát z mrtvých 47 a v jeho jménu [musí] být kázáno pokání a odpuštění hříchů všem národům počínaje od Jeruzaléma. 48 A vy jste toho svědkové. 49 A hle, já na vás pošlu zaslíbení svého Otce. Vy však zůstaňte ve městě Jeruzalémě, dokud nebudete oblečeni mocí shůry.” 50 Potom je odvedl ven, až k Betanii. [Tam] zvedl ruce a požehnal jim. 51 A zatímco jim žehnal, stalo se, [že] se od nich vzdaloval a byl nesen vzhůru do nebe. 52 A když se mu poklonili, vrátili se s velikou radostí do Jeruzaléma 53 a byli stále v chrámu, [kde] chválili a oslavovali Boha. Amen.